Česká Republika

Vzhledem k nadmořské výšce přes 600 metrů, častým deštům a hojnosti lesního porostu, který zadržuje vlhkost, je tu příjemně čerstvo. Všechny jamky jsou obklopeny vzrostlými stromy nejrůznějších druhů, doplňují je pestrobarevné keře a květiny, které jsou zahradnicky pečlivě ošetřovány. I když spolu některé jamky sousedí, prakticky vždy je od sebe dělí bariéra zeleně. Chytře se přitom točí celým prostorem, hráč při hře podnikne rozmanitý lesní i parkový výlet. A určitě při něm zahlédne i nějakého sysla, který tu přes ferveje přeběhne.

Hra je zde pestrá a zajímavá, jak jen může být. Každá jamka je jiná. Najdeme tu těžký i lehký třípar (190 metrů jamky č. 4 a 128 metrů jamky č. 10; z červených 158 a 107), typický čtyparový dogleg (č. 12), krátký a přitom nesnadný pětipar 410 metrů s lesem (č. 9, z červených 359), komplikovaný pětipar hraný dolů a prudce nahoru (č. 11) i těžký čtyřpar 360 metrů (z červených 339) do kopce (č. 16). Okolní les a někdy i rozložité koruny jednotlivých stromů tu činí hru obtížnou, nicméně zeleň nebrání dobrým ranám, ferveje jsou dostatečně široké. Vedle stromů představuje velké nebezpečí i množství bankrů, které jsou dobře designovány a umístěny na přesných místech. Vodních překážek tu není mnoho, ovšem například na tříparu č. 4 je zdejší rybníček umístěn hodně nebezpečně, míč má tendenci do vody sjíždět. Grýny jsou relativně velké, jejich modelace odpovídá celkovému charakteru hřiště: to je sice nelehké, ale zároveň ve svém uspořádání logické a hráčsky dobře uchopitelné.

Základní strategií je hrát každou jamku jinak, promyslet si podle míry nebezpečí jednotlivé rány. Někde je možné se do rány opřít a hrát na délku, jinde je potřeba hrát na jistotu a vyhnout se tak problémům. To platí především pro hráče s menší úderovou jistotou, protože za každou chybu jsou potrestáni - musí hrát obvykle z lesa. Z psychologického hlediska je ovšem hřiště velmi příjemné, právě pro svou vyspělost.

[autor: Andrej Halada]